Další nezapomenutelný zážitek, o který se s vámi musím podělit!
Všichni poslední dobou jezdí na kapry na Orlík, na kterém se teď dají nachytat opravdu trofejní ryby. Velkou zásluhu na tom má to, že hladina vody je přibližně o nějakých 12m níž a ryby jsou tím pádem na menší ploše a dají se o něco snáze lovit. A taky je spousta volného místa po březích. Tak jsme si s kamarádem řekli, že ten Orlík taky poprvé zkusíme. Jelikož ho vůbec neznáme, tak jsme si na slepo vytipovali podle map místa, na kterých bychom chtěli pár dní být. Konečně tu byl čtvrtek, auto naložené až po střechu a my vyrazili. Oba dva jsme se cestou nemohli dočkat, až tam konečně dorazíme. Po příjezdu k prvnímu vytipovanému místu nám úsměvy rychle opadly. Cestu dál nám totiž znemožnila závora, se kterou jsme ani jeden nepočítal. Nadšení z nás pomalu opadalo, s hrůzou v obličeji jsme otočili auto, vydali se na druhé vytipované místo a modlili se, aby to vyšlo. Bohužel ani druhé místo nám nezlepšilo náladu, ba právě naopak. Dostali jsme se k tak strmé a nerovné cestě, se kterou by měl problém i tank. Přepadla nás hrůza a nastala ona obávaná otázka - ,,NO A CO TEĎ?!"
Byli jsme velice omezení tím, že jsme neměli člun, na který bychom naložili všechny věci a přejeli si po vodě, museli jsme hledat místa, kde se dá nechat auto kousek od vody a věci odnosit. Po konzultaci s ,,přítelem na telefonu" jsme, ač teda neradi, kývli na to, že to zkusíme u Podolského mostu. Moc se nám ta možnost nelíbila, protože nám bylo jasné, že to bude opravdu hodně frekventované místo, ale neměli jsme moc na výběr. Byli jsme tedy na místě a po obhlédnutí břehu jsme věděli, že budeme muset věci nosit daleko, protože ne všude se dalo kvůli bahnu dostat až k vodě. Za dvě hodiny jsme měli postavený bivak a mohli si konečně trochu oddechnout. To jsme ale nevěděli, co dalšího na nás ještě čeká. Po chvíli se objevil další rybář, který si bez jediného slova začal stavět bivak skoro vedle nás, i když písečná pláž byla opravu hodně velká. Nějak jsme to ,,kousli" a neřešili. Přišel čas jet na vodu a zmapovat si dno. V té chvíli nás čekalo další zklamání, protože sonar ukazoval, že hloubka na našem lovném místě je maximálně jen 4m. Byli jsme zklamaní, protože jsme čekali, že budeme chytat minimálně na hloubce 10m a víc. Zavezli jsme tedy montáže a doufali. Do konce povolené doby lovu se nic nestalo a my šli spát s nadějí, že další den bude lepší. Opak byl bohužel pravdou. Nastal pátek, svátek, lidi měli volno a u vody se to jimi jen hemžilo. I když nám to vadilo, dělali jsme, jako že nám to nevadí. Před obědem se na vodě objevil starší pán na lodi, bez jediného slova s velkým rachotem spustil kotvu nad naše montáže a začal vláčet. Zaťali jsme zuby a polkli sprostá slova, protože v tak malé hloubce to ryby jistě vyplašilo. Po pár hodech kotvu opět s rachotem vytáhl a jel pryč. Mysleli jsme si, že tím to skončilo, ale neskončilo. Chvíli po něm se objevili dva vláčkaři na belly boatu. Opět se jim záhadně líbilo naše lovné místo. Když jsme těžce polkli i tohle, tak se do pár minut objevil vodní skútr a to pro nás byla poslední kapka. V minutě jsme začali balit s myšlenkou, že tady nebudeme už ani minutu. Jsme zvyklí na klid, tohle pro nás byl moc hořký šálek kávy i přes to, že byla šance zde ulovit vážně pěknou rybu. Opustili jsme tedy Orlík se slovy, že pokud se sem ještě podíváme, tak určitě s velkým člunem a možností přejet si na odlehlé místo.
Cestu na nové místo jsem začal se slovy - ,,ZMĚNA MÍSTA, RYBA JISTÁ!"
Vyrazili jsme tedy na jiné místo na řeku a jiný revír a těšili se. Po příjezdu na místo jsme měli skvělé pocity, protože na místě, které jsme si vybrali nikdo nebyl. Vybalili jsme věci, postavili bivak, připravili krmení, zmapovali dno, zavezli montáže, všechno šlo parádně. Záběr ten den ale nepřišel.
V sobotu ráno jsme se vzbudili, zavezli montáže a doufali.
Přesně v 7:55 to přišlo! Pípl mi příposlech, cívka se točila div se z ní nekouřilo, vzal jsem prut do ruky a cítil jsem to, co ještě nikdy. To byl tah, takový jsem ještě nezažil! Ryba moc dobře věděla, jakou má sílu a dala mi to náležitě najevo. Po 20 minutách opravdu vyčerpávajícího souboje, při kterém už jsem necítil vůbec ruku, ve které jsem držel prut, se na hladině ukázal obří kapr! Nohy se mi roztřásly štěstím, protože jsem hned věděl, že tohle je ryba, na kterou nikdy nezapomenu! Osobní rekord!
Po zvážení a odečtení saku jsem tomu nechtěl uvěřit...
Neskutečných 17,5 kg vážící a 96 cm dlouhý, naprosto úžasný šupinatý nádhery v nejlepší kondici!
Svatý Petře, děkuji!
Zobnul si jak jinak než 20mm RED HAMMER pop up s peletkami RED HAMMER v PVA na bezchybně fungujícím ronnie rigu. Háček seděl pevně v koutku ve spodním pysku.
Obrovský díky, Peťo! Bez tebe bych tenhle poklad nechytil. Tvoje produkty jsou prostě TOP!
